1. Zraková
vada je někdy nápadná, jindy si jí nemusíme ani všimnout. Ne vždy platí,
že čím více dioptrií člověk má, tím hůř vidí. Některým slabozrakým dioptrické
brýle
nepomáhají.
2. Někteří jsou citlivější na silné osvětlení, mluvíme o světloplachosti,
což je možné řešit nošením tmavých brýlí, použitím méně intenzivního
osvětlení v místnosti nebo zatemněním oken. Jiným se výrazně zhorší
vidění při nízké intenzitě osvětlení, mluvíme o šerosleposti, což se
řeší silnějším osvětlením. Buďme pozornější, když slabozraký vychází
na sluncem zalitou ulici nebo když vstupuje do špatně osvětleného domu
či obchodu.
3. Přizpůsobení na změnu osvětlení může slabozrakým trvat velmi dlouho.
Mohou se
takzvaně rozkoukávat i hodinu tam, kde se zdravé oko adaptuje během
několika
vteřin.
4. Výjimečně se můžeme setkat s člověkem, který vůbec nerozlišuje barvy,
vidí
černobíle. Častá je ale porucha rozlišování některých barev. Nebojme
se
upozornit slabozrakého na případné omyly.
5. Snížená zraková ostrost a omezení zorného pole způsobují slabozrakým
mnoho
praktických obtíží. Člověk se zúženým zorným polem má ztíženou schopnost
orientace v prostoru, při svém pohybu užívá bílou hůl. Někdy, při zachované
zrakové ostrosti, může číst i běžný text. Při nízké zrakové ostrosti
bývají problémy se čtením,
rozlišováním drobných předmětů a s poznáváním lidí.
6. V dobře známém prostoru se slabozraký pohybuje zpravidla bez potíží
a bezpečně. V novém neznámém prostředí může mít ale velké potíže při
orientaci a může potřebovat naši pomoc.
7. Nedivme se, když slabozraký člověk, v době přechodného zhoršení podmínek
pro vidění, užívá postupů a pomůcek typických pro nevidomé: tmavé brýle,
bílou hůl…
8. Umožněme slabozrakým přistoupit blíž k informačním tabulím, ke zboží
v obchodě a k dalším prohlíženým předmětům. Vhodné je, mohou-li si věci
vzít do ruky. Počítejme s tím, že pro vnímání zrakem potřebují více
času. Používají při tom různé pomůcky: speciální brýle, lupy, dalekohledy…
9. Odstraňujme architektonické a informační bariéry. Vyvarujme se nesprávného
osvětlení, možných odlesků, nerovnoměrného rozptýlení světla. Dávejme
přednost velkému tiskacímu písmu bez zbytečných okras před písmem psacím.
Využívejme kontrastu: černý fix na bílém papíře, žlutá hrana na tmavém
schodu... Jasně čitelná by měla být také vyobrazení označující WC, sprchy
atp.
10. Nečekejme na to, až nás slabozrací požádají o pomoc. Tu nabízejme
sami. Pozdravme raději jako první, přestože to nemusí odpovídat etiketě.
Přečtěme jim špatně čitelný text. Upozorněme včas na věci, kterých si
nemusejí ani všimnout. Potíže slabozrakých lidí jsou do značné míry
individuální, neostýchejme se jich přímo zeptat, s čím bychom mohli
pomoci.
